Moje osobní cesta k uzdravení

Jak mě vlastní příběh dovedl k naturoterapii a podnikání v oblasti ženského zdraví.

Začátek bolesti: Život s endometriózou

Menstruaci jsem dostala ve 13 letech a od samého začátku to byly měsíce nekonečné bolesti. Každý cyklus jsem končila na pohotovosti, na kapačkách, nebo mě v kolapsu našli někde omdletou. Bolesti byly nesnesitelné. Lidé kolem mě, včetně lékařů, to zlehčovali. „Po prvním dítěti se to spraví,“ říkali. Jenže u mě se to nelepšilo, naopak.

Došlo to tak daleko, že jsem menstruaci nenáviděla. Přála jsem si ji nemít. Byla pro mě symbolem něčeho, co mě omezovalo, ponižovalo a přivádělo do situací, kdy jsem ztrácela kontrolu.

Tehdy jsem ještě netušila, co je endometrióza. Nikdo mi o ní neřekl. Bylo mi dvacet tři let, když přišel večer, který všechno změnil. Najednou jsem pocítila strašnou bolest. Neměla jsem menstruaci, takže jsem vůbec nevěděla, co se děje. Bolesti narůstaly a najednou jsem cítila, jak mi něco ruplo v břiše. Následovalo zvracení krve. V ten moment mi spolubydlící zavolali sanitku.

Na pokraji života a smrti

Bylo to za pět minut dvanáct. Sanitka mě vezla do malé nemocnice v Jilemnici. Tehdy neměli specializované oddělení, ale díky Bohu za ně. Zachránili mi život.

Operace trvala několik hodin. Měla jsem prasklé střevo, masivní zánět, obří cysty a prasklé srůsty. Krvácela jsem z endometriózních ložisek. V těle jsem měla sepsi a utrpěla jsem obrovskou ztrátu krve. Probudila jsem se až o dva dny později. Byla jsem napojená na hadičky a stroje a první, co jsem si pomyslela, bylo: Umřela jsem?

Druhý den přišla vizita. Mezi mediky, kteří si o mě povídali jako o zajímavém případu, jsem zaslechla diagnózu, kterou jsem tehdy neuměla ani vyslovit: těžká hluboko infiltrovaná endometrióza. Lékař mi oznámil, že už nikdy nebudu mít děti a pravděpodobně nebudu žít dlouho. Řekli mi, že mě nejspíš čeká úplné odstranění všech reprodukčních orgánů.

Můj boj: Oběť, vztek a nový směr

Po operaci mě nechali v nemocnici dlouhých šest týdnů. Ten čas byl těžký. Měla jsem spoustu prostoru na přemýšlení a procházela všemi emocemi – vztekem, zoufalstvím, bezmocí. Cítila jsem se jako oběť. Ale byly tu i záblesky naděje.

Jednou v noci za mnou přišla sestřička. Místo toho, aby mi dala lék na spaní, si sedla vedle mě a poslouchala mě. Tenhle malý moment lidskosti mi pomohl.

Začaly se mi zdát sny. Viděla jsem v nich svou prababičku, která mi radila, jak se mám o sebe starat, co mám dělat. Ty sny byly jasné, konkrétní, a vedly mě k bylinkám, ke změně životního stylu, ke konceptu naturoterapie. Tehdy jsem ještě netušila, že se tím budu jednou živit, ale byla to cesta, jak se uzdravit.

Nový začátek: Cesty za zdravím

Po pobytu v nemocnici jsem se rozhodla odejít z mého tehdejšího života. Rozešla jsem se s partnerem, přestěhovala se a začala hledat odpovědi. Moje cesta vedla do Norska, kde jsem byla sama, jen se zvířaty a přírodou. Později jsem strávila čtyři roky ve Španělsku, kde jsem se toulala a pracovala na tom, jak pochopit své tělo.

Setkávala jsem se s lidmi – šamany, léčiteli, vědci – kteří mi pomáhali skládat kousky mého příběhu dohromady. Učila jsem se používat byliny, přirozené metody léčení a práci s tělem. Začala jsem věřit, že moje tělo má schopnost uzdravit se, pokud mu k tomu vytvořím podmínky.

Příslib duši: Poslání předávat dál

Vzpomněla jsem si na jednu zvláštní událost z operace. Lékaři mi potvrdili, že jsem se na operačním sále na chvíli probrala. Měla jsem vizi – viděla jsem muže v bílém, který mi jakoby dával šanci: Budeš žít, ale musíš na sobě pracovat.

V tom okamžiku jsem mu v duchu slíbila, že pokud přežiju, budu svůj příběh předávat dál. Zpočátku jsem to nechápala jako závazek, ale postupem času jsem cítila, že mě to vede. Ženy se ke mně začaly obracet o pomoc. Nejprve jsem dělala kurzy na výrobu kosmetiky a mastí, ale na těch kurzech se mě ženy stále ptaly na endometriózu. Nechtěla jsem o tom mluvit, chtěla jsem to nechat za sebou, ale ony mě k tomu přiměly.

Od příběhu k podnikání

První článek o mém příběhu vyšel v časopise. Později, když jsem byla těhotná, mě redakce oslovila znovu. Už to nebyl jen můj příběh. Začaly se přidávat další ženy, které hledaly pomoc, rady a naději. A já cítila, že je to moje poslání.

Dnes se věnuji naturoterapii, vyvíjím přírodní produkty a spolupracuji s lékaři na celostní péči o ženy. Stále si nesu svůj příběh, který je základem všeho, co dělám. To, co jsem si tehdy myslela, že je moje největší prokletí, se stalo cestou, jak pomoci stovkám dalších žen najít uzdravení a harmonii.

Síla příběhu

Každá z nás má svůj příběh. Já ten svůj vnímám jako důkaz, že i z těch nejtemnějších okamžiků může vyrůst něco, co má smysl. Pokud můj příběh inspiroval vás, budu nesmírně vděčná. Pamatujte, že i když se zdá, že jste na dně, může to být začátek nové cesty.