Mám, nebo nemám endometriózu?

Často mi chodí vaše dotazy ohledně endometriózy a jejích symptomů. Někdy by se mohlo zdát, že jsou i zdánlivě protichůdné, třeba jako tyhle dva dotazy:

1. „Mám všechny příznaky, ale podle lékařů endometriózu nemám.“
2. „Lékař mi jen podle ultrazvuku stanovil diagnózu endometrióza a už ji mám v kartě.“

Možná teď budete čekat nějakou odbornou stať o tom, jak je třeba udělat vyšetření X a Y, abyste měly jistotu, že je to určitě endometrióza, nebo že to endometrióza určitě není.

Mám všechny příznaky ale…

Vezmu to popořadě. Pokud byste s tím prvním problémem přišla ke mně do poradny, určitě bych nechtěla vidět výsledky od lékařů. Položila bych vám totiž tuhle otázku:

CHCETE být nemocná?

Já vím, že jsou naše životní příběhy někdy tak těžké, že někde nevědomky ve své realitě toužíme po pozornosti. Takže si vlastně začneme vytvářet takové prostředí, ve kterém si přitahujeme nezdravou pozornost. Samozřejmě ne vědomě, ale třeba skrz hledání diagnózy – nálepky. Já to naprosto chápu a vůbec se nedivím, že se to děje, protože my ženy té pozornosti poslední desetiletí, ne-li staletí, dostáváme velmi málo.

Pravděpodobně bych klientku směrovala k otázkám: „Proč máte ty příznaky? Co vám bolest říká a kam směřuje vaši pozornost? Jaký bolavý příběh je v té části těla uložený?“ a určitě taky stojí za zamyšlení: „Proč nemáte radost z toho, že endometriózu nemáte?“

Já chápu, že mysl nás vede k tomu, že když vás někde bolí, tak tam asi je nemoc a tu je třeba pojmenovat, aby se na ni daly aplikovat léky. Nebo máte komplikace typu, že se vám nedaří otěhotnět, ale pojmenování nemoci ještě neznamená, že se tím vyléčí.

Mám diagnózu jen podle ultrazvuku

A co se týče druhého případu, možná opět nabídnu odpověď, kterou nečekáte. Předem říkám, že to je můj pohled a vy byste si měly udělat vlastní názor. Medicína se stala součástí byznysu řízeného farmaceutickým průmyslem a každý pacient je potenciálně nějaký další bodík. Ať už co se týče dalších vyšetření, nebo léčby farmaceutickými preparáty. Často to ani není vědomý záměr, jen vyjeté koleje, ze kterých se velmi těžko vybočuje.

Možná můžete v ordinaci cítit, že „NĚKDO vlastně CHCE, abyste byli nemocní“.

Podle mě je nejdůležitější v takové situaci nasměrovat sama sebe na vnímání svého těla a jeho signálů. Lékař není ve vašem těle. Lékař (ještě k tomu většinou muž) nemůže určit, jak moc vás něco v podbřišku bolí nebo jak silnou vnímáte svou menstruaci apod.

Správný lékař by měl být vaší podporou a věřit v to, že se vyléčíte vy sama. Ne že vás bude léčit farmaceutický průmysl. Jejich opovrhování alternativou (ať už mluvíme o bylinkách, homeopatii…) vychází jen z pozice ega. Já osobně alternativou nazývám tu dnešní (lékařskou) medicínu a medicínou nazývám bylinky a dary z přírody, protože ty tu jsou odpradávna. Teprve nedávno v historii lidstva se vyvinula lékařská věda a farmacie. A kam směřuje, to si musí v sobě srovnat každý sám.

Když už jsme se ale dotkli tématu laparoskopie jakožto diagnostické metody pro prokázání endometriózy, ráda bych vás odkázala na článek mojí kamarádky a úžasné porodní asistentky Kristýny Neubertové Zemánkové – Než půjdete na diagnostickou laparoskopii…

Závěr?

Za mě je mnohem zdravější věnovat pozornost svému tělu, pokládat sama sobě všetečné otázky a začít rozplétat svůj osobní příběh, ve kterém ty odpovědi schované jsou. Někdy to taky bolí, ale pomáhá to podle mě k trvalému uzdravení víc než síť lékařů a léky.

Já věřím, že to dokážete stejně jako já!

S úctou
Vaše Gabriela