Stravovací mýty – jak na luštěniny, ghí a náhrady čokolády

Jsem opravdu ráda, že si příručka o změně stravy nachází cestu k vám. Je mi jasné, že není dokonalá, a dotazy, které se k nám dostávají po jejím přečtení, ukazují, že za nimi stojí mnoho starých návyků i dezinformací, které je třeba znovu a znovu přepisovat novými poznatky. Proto jsem shrnula často se opakující dotazy do dalšího článku o stravovacích mýtech. Navazuji tak na Stravovací mýty – lepek, laktóza, cukr a sója.

Na konci předchozího článku mluvím o tom, že bílkoviny z masa je vhodné nahradit luštěninami. Ptáte se:

Jaká bylinka se přidává při vaření luštěnin, aby nenadýmaly?

Zvykat si na luštěniny je potřeba každý den (malá troška alespoň do jednoho jídla). Nejde to zvládnout, pokud si dáte jedno luštěninové jídlo o víkendu.

1. Pro zvykání trávení začínejte s malými druhy (červená čočka, černá čočka beluga) anebo s čočkou zbavenou slupek.
2. Luštěniny vždy předem namočte (ze začátku i malé druhy, které se nemusí namáčet) a do vody přidejte 1 pl jablečného octa. Kyselé prostředí pomůže v luštěninách spustit proces, kterým se nadýmavé látky uvolňují a předštěpí. Vodu po namáčení slijte – nikdy v ní luštěniny nevařte! Pro vaření použijte vždy čistou vodu.
3. Do vody na vaření můžete přidat koření, které snižuje nadýmání, jako je kmín, fenykl, bobkový list, majoránka, šalvěj či mořská řasa nori (tzv. nori vločky). Koření je vhodné přidat i do hotového jídla z už uvařené čočky.
4. Také doporučuji si vést záznamy v deníku o tom, s jakou další potravinou jste luštěniny konzumovali. Například pokud byste těsně před, s nebo po luštěninovém jídle snědli něco moučného či vaječného, může to třeba právě vám trávení zhoršit. Uvedené potraviny jsou jen příklady (nikoliv obecné potíže) – právě k tomu deník o stravování slouží, odhalíte specifika svého trávení.

Jak to, že doporučujete vařit s ghí, když je z mléka?

Nejprve vysvětlím, co je ghí. Jedná se o přepuštěné máslo. Máslo, jak asi znáte z obalu, tedy klasické máslo z kravského mléka, obsahuje cca 80 % tuku. Zbývající část je voda, mléčná bílkovina (kasein) a laktóza, která se přepouštěním (roztavením) odděluje a odstraňuje, aby zůstal jen 100% tuk z kravského mléka.

V návaznosti na informace o mléčných výrobcích z prvního článku o mýtech upozorňuji, že je maximálně důležité vědět, z jakého zdroje je používané ghí, a vybírat si výhradně jen bio ghí anebo vyrábět si ho doma z bio másla ze známého zdroje. Jinak hrozí, že i po odstranění mléčné bílkoviny v tuku zůstanou stopové zbytky léčiv či hormonů a budou zvyšovat vaši hladinu estrogenů.

Proč je tedy ghí prospěšné? Z praktického pohledu má vysoký kouřový bod, takže se při smažení nepřepaluje. Také vám vydrží velmi dlouho v pokojové teplotě (až rok). I naše prababičky, které neměly ledničky, to věděly a přepouštěním vytvářely zásoby másla na období, kdy mléko od krav nebylo.

Další dobrou otázkou je, kdo a proč vlastně ghí vymyslel? Ghí se začalo používat možná už více než před šesti tisíci lety. Východní národy, Indie a jižní asijské státy ghí původně vyráběly z buvolího mléka, později z kravského. Z této doby pochází ajurvéda, která je oficiálně světově uznávanou alternativní medicínou. Ajurvéda přikládá ghí další léčivé účinky. Už v žaludku pomáhá při překyselení a zklidňuje trávicí šťávy. Ve střevech působí protizánětlivě a váže na sebe toxiny ze stravy. Za mě nejzajímavější je detoxikační působení na játra. Podle dalších studií upravuje hladinu cholesterolu a působí na enzym, kterým játra odbourávají tělesné tuky.

Zatížená játra a záněty v těle jsou u endometriózy velmi časté. Proto má ghí důležité místo v mé kuchyni.

Ráda bych se vás zeptala na možné „náhrady“ za čokoládu?

O klasické čokoládě (mléčné i hořké) mluvím v minulém článku. Přesto mi nedávno v e-mailu přistál tento dotaz:

Vím, že není pro mé tělo dobrá/zdravá, přecházím na hořké čokolády s obsahem kakaa alespoň 70 %, ale stejně tyto čokolády obsahují cukr. Na internetu jsem objevila i čokolády slazené čekankovým a kukuřičným sirupem jakožto „zdravější“ alternativu, co si o tom myslíte? Jsou vhodnější kakaové boby nebo zařadit do jídelníčku nějaké potraviny, které nevyvolávají chutě na sladké? 

Je třeba si uvědomit, že závislost na sladkém nějakým způsobem pochází z neuspokojených vnitřních emocí. Našemu tělu něco chybí po stránce fyzické, ale i emoční. Pocházíme z generace dětí narozených v porodnicích „na běžícím pásu“. Děti se po porodu dostávaly k maminkám až za několik hodin, jejich základní lidská potřeba lásky a bezpečí byla někde v této době pošramocena. Kdesi hluboko v sobě pak cítíme nejistotu či nedostatek, který se v různých životních etapách hlásí o slovo. Bohužel ho téměř vždy kompenzujeme jídlem (což pravděpodobně také vzniká v dětství).

Než ale k tomuto poznání dojdete-dojdeme, je zpravidla třeba dělat malé krůčky. Třeba z mléčné čokolády přejít na hořkou, z čokolády slazené na kakaové boby nebo mandle. A pak někde v okamžiku, kdy zjistíme, že jídlo pocity nevyřeší, ale jen schová, tak tam někde musíme nutně dojít k tomu, že TO, CO NÁM CHYBÍ, nám nic a nikdo zvenčí nedodá.

Lásku a bezpečí nelze kompenzovat jídlem. Je třeba si ji doplnit jinými technikami.

Tam začíná cesta sebelásky, cesta pozornosti věnované sama sobě, cesta soucitu se svými potřebami. A možná zjistíte, že vám chybí v životě společenství žen nebo že je vaše životní tempo příliš vysoké, že se neumíte sama pochválit a ocenit atd. Sebelásku na svých kurzech často zmiňuji. Na webinářích se s vámi loučím s přáním sebelásky, sebeúcty a sebehodnoty.

S úctou
Vaše Gabriela